Eucharistie

Ježíš říká: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky ... Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný ... zůstává ve mně a já v něm" (Jan 6,51.54.56).

"Náš Spasitel při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého Těla a své Krve, aby tak pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a aby tak své milované Snoubence církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení: svátost milostivé lásky, znamení jednoty, pouto bratrské lásky, velikonoční hostinu, 'v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy'".

Kdo chce přijmout Krista v eucharistickém přijímání, musí být ve stavu milosti. Je-li si někdo vědom, že se dopustil smrtelného hříchu, nesmí přistoupit k přijímání, aniž by předtím nedostal rozhřešení ve svátosti smíření.

Svaté přijímání Kristova Těla a Krve, zvětšuje v tom, kdo přijímá, spojení s Pánem, odpouští mu všední hříchy a chrání ho před těžkými hříchy. Přijímání této svátosti posiluje jednotu církve, Kristova mystického těla, protože jsou posilovány svazky lásky mezi tím, kdo přijímá a Kristem.

Církev vroucně doporučuje věřícím, aby přijímali svaté přijímání, kdykoliv se účastní eucharistické oběti; je to pro ně povinností alespoň jednou za rok.

Protože v Oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, je jí třeba vzdávat patřičnou úctu. Návštěva Nejsvětější svátosti "je důkazem vděčnosti, znamením lásky a patřičná uznalost vůči Kristu Pánu".

Katechismus katolické církve

Několik pokynů církevního práva pro svaté přijímání dětí

Kán. 913: § 1: Děti mohou pouze tehdy přistupovat ke svatému přijímání, mají-li dostatečné poznávání a jsou-li důkladně připraveny, takže podle svých možností chápou tajemství Krista a mohou s vírou a zbožností přijmou Tělo Kristovo.

Kán. 914: Je především povinností rodičů a těch, kdo je zastupují, jakož i faráře, postarat se, aby děti po dosažení užívání rozumu byly řádně připraveny a co nejdříve se posilnily tímto božským pokrmem po vykonání předchozí svátostné zpovědi. Farář dbá o to, aby ke stolu Páně nepřipustil děti, které nedosáhly užívání rozumu nebo nejsou podle jeho mínění dostatečně připravené.

Na první svaté přijímání se připravují děti v hodinách náboženství.

Možnost připravit se na tuto svátost mají i starší.